Palomino

Už od chvíle, kdy španělští koně vkročili na americkou půdu, existují koně se zvláštním zbarvením zvaným palomino .Tato nádherná, dozlatova zbarvená zvířata s bílou hřívou a bílím ocasem, byla ve 3panělsku nesmírně oblíbena a patřila k miláčkům královny Isabelly Bourbonské.Ta jich měla ve stájích přes sto a jezdit na mohli pouze členové královské rodiny nebo držitelé zvláštního povolení.Zbarvení palomino se někdy také používá jako zbarvení isabela, právě podle španělské královny.Tento typ zbarvení najdeme u celé řady plemen, ale koně palomino chované kdysi na španělském královském dvoře bili považováni za svatební plemeno.V roce 1935zalořil Američan jménem Dick Halliday registr pro chov koní palomino v USA . Prvním zapsaným koněm byl hřebec El Rey de Los Reyes .Pan Holliday věnoval řadu let výzkumu těchto koní a napsal o nich řadu článků. V roce 1936 byl registr převeden na asociaci Palomino Horse Association.4lenem se může se může stát kůň se zbarvením palomino, bez ohledu na plemeno , podmínkou je jen výška mezi 140 a 170

Zbarvení

Ideální barvou je u koní palomino zlatá, jakou nejdeme ne zlatých mincích ,ale samozřejmě existují různé jiné odstíny .Hříva a ocas mají barvu bílou ,stříbrnou či slonovinovou , ale je povoleno až 15 tmavší či zrzavé srsti.Oči bývají černé nebo hnědé a kůže většinou šedá ,černá nebo hnědá

Použití

Je vhodné skoro ke všemu ale nedoporučuji do tahu ale muže ale používá se většinou na western,skoky,klusáci,i drezůra

Temperament

Fríský kůň patří mezi nejstarší plemena koní v Evropě a v průběhu staletí ovlivnil celou řadu jiných plemen, především oldenburga v Německu a britské fellské a daleské poníky. Domovem tohoto krásného plemene je Frísko v severní části Nizozemska. Východní krev, zanesena do Nizozemí během křížových výprav, měla vliv na vývoj fríského koně, stejně jako andaluská za osmileté války, kdy bylo Holandsko okupováno Španěly. Frís, který se takto vyvinul, byl pohyblivý všestranný kůň, vhodný pro práci na poli, ale díky své schopnosti rychlého klusu rovněž do zápřeže a pod sedlo. V průběhu 19. století, kdy se zvýšila poptávka po rychlejších koních do lehké zápřeže, se chovatelé snažili vylepšit již prostorný vysoký klus křížením s klusákem. To vedlo k tomu, že byl fríský kůň zušlechtěn a ztratil svou funkci v

zemědělství. Na počátku 1. světové války se jeho počet drasticky snížil a pokles pokračoval i mezi válkami. Nicméně nedostatek pohonných hmot za 2. světové války vedl k jeho oživení jako zemědělského plemene, neboť farmáři se znovu vrátili jeho funkci tažného koně. Ve druhé polovině 20. století vzrostl zájem o toto plemeno a nyní je oblíbeným kočárovým koněm. Dobře vyvážený frís se vznosným držením těla působí nadmíru atraktivně, když je zapřažené v tradiční fríské dvoukolce na vysokých kolech. Plemeno je proslulé svou mírnou povahou. V dnešních dobách se však fríský kůň používá i na drezúru, kde je díky své eleganci velice dobrý, a i v parkuru, ale jen v nižších stupních obtížnosti

POPIS PLEMENE:

Výška: 152,5 – 162,5 cm

Stavba těla: Poněkud dlouhá hlava s krátkýma ušima a ostražitým výrazem; elegantně klenutý krk s dlouhou vlající hřívou; se silnou skloněnou zádí a poněkud nízko nasazeným hustým ocasem; krátké silné končetiny s kvalitními kostmi a rousy

Zbarvení: Pouze vraníci

ZAJÍMAVOST

Appaloosa

Appaloosa je americké skvrnité plemeno, které chovali indiáni Nez Percé, vlastním jménem Numipu. Kolem roku 1730 přejali od Šošonů chov koní, zdivočelých potomků stád dovezených španělskými dobyvateli. Numipové původně žili od středního Idaha po západní Oregon, postupně byli bělochy vytlačeni a násilně přestěhováni do rezervací. Hlavní oblastí chovu byla chráněná údolí řek Snake (Hadí), Clearwater a Palouse...

Vysvětlení názvu:

Název plemene je odvozen od říčky Palouse, která se vlévá do Hadí řeky u níž žili indiánští chovatelé koní kmene Nez Percé (z franc. Propíchnuté nosy).

Původ a historie:

Jako mnoho amerických plemen, je i appaloosa potomkem španělských koní, kteří byli dovezeni do Střední Ameriky a odtud se rozšířili na sever. Indiánští chovatelé pak tyto koně zdokonalili a vytvořili velmi otužilý a všestranný typ koně s výbornou povahou. Appaloosa by pravděpodobně vyhynula jako většina idniánských plemen, ale její skvrnité zbarvení, zděděné po španělských předcích, vzbudilo pozornost několika nadšenců, kteří plemeno zachránili.

Appaloosa byla omezena na poměrně malé území v severochýchodním Oregonu, jihovýchodním Washingtonu a Idahu. Tato oblast je poměrně suchá, drsná a málo schůdná, jen říční údolí poskytují lepší podmínky. Koně se do této oblasti dostali z Mexika, zřejmě prostřednictvím sousedního kmene Šošonů. Šlo jistě o omezený počet zvířat, takže se zde upevnilo přirozené plemeno s charakteristickými znaky, které nemá na světě obdoby. Indiáni kmene Numipu věnovali svým koním mimořádnou pozornost a uplatňovali velmi správné chovatelské zásady. Od roku 1730 cílevědomě šlechtili koně, včetně kastrování hřebců, kteří nesplňovali požadovaný standard a prodej nevyhovujících klisen jiným kmenům. Ačkoliv barvě odznaků koní přikládali podobně jako jiné indiánské kmeny veliký význam, Nez Percéové požadovali především skromné, vytrvalé pracovní koně, kteří by se hodili i pro válečné účely a k lovu. V roce 1806 je o nich zvláštní zmínka ve zprávě z výzkumné cesty Lewise a Clarka k Tichému oceánu; kvalitu koní Nez Percéú náležitě ocenili. Plemeno však bylo téměř vyhlazeno o 70 let později..

Vláda tehdy zabrala indiánskou půdu a indiáni z kmene Nez Percé museli podepsat dohodu přesídlení do rezervací. Zde žili ve špatných podmínkách na nepatrné části svého bývalého území a museli chov koní omezit. Asi 740 členů na dohodu nepřistoupilo a v roce 1877 se pokusilo pod vedením náčelníka Josepha o odvetu. Pokusili se probít do Kanady, kde se chtěli usadit. Po 1900 kilometrech útěku je Vláda tehdy zabrala indiánskou půdu a indiáni z kmene Nez Percé museli podepsat dohodu přesídlení do rezervací. Zde žili ve špatných podmínkách na nepatrné části svého bývalého území a museli chov koní omezit. Asi 740 členů na dohodu nepřistoupilo a v roce 1877 se pokusilo pod vedením náčelníka Josepha o odvetu. Pokusili se probít do Kanady, kde se chtěli usadit. Po 1900 kilometrech útěku je americká armáda na hranicích dostihla, v bitvě porazila a zbytky donutila k návratu do Kansasu, kde zakrátko vymřeli. Appaloosa živořila až do roku 1938, kdy se jí ujali chovatelé z městečka Moscow v sousedství rezervace Nez Percéů. Ustanovili Appaloosa Horse Klub, který se pokusil na základě několika málo potomků koní Nez Percé plemeno vzkřísit. Plemeno se rozmnožilo a stalo se oblíbeným honáckým koněm. Dnes už se chová v USA ve statisícovém množství (registr plemene je třetí největší na světě a eviduje na 400 000 koní) a vyváží se i do jiných částí světa. Chová se i v Evropě, zejména pro reprezentační účely a westernové ježdění. Ve Spojeném království existuje velmi aktivní British Appaloosa Society (přičleněná k Appaloosa Horse Klub). Plemeno je bezděčnou připomínkou faktu, že bezohledná politika vybíjení indiánů kromě kulturních škod připravila lidstvo o mnoho zajímavých přírodních plemen koní i dalších domácích zvířat. americká armáda na hranicích dostihla, v bitvě porazila a zbytky donutila k návratu do Kansasu, kde zakrátko vymřeli. Appaloosa živořila až do roku 1938, kdy se jí ujali chovatelé z městečka Moscow v sousedství rezervace Nez Percéů. Ustanovili Appaloosa Horse Klub, který se pokusil na základě několika málo potomků koní Nez Percé plemeno vzkřísit. Plemeno se rozmnožilo a stalo se oblíbeným honáckým koněm. Dnes už se chová v USA ve statisícovém množství (registr plemene je třetí největší na světě a eviduje na 400 000 koní) a vyváží se i do jiných částí světa. Chová se i v Evropě, zejména pro reprezentační účely a westernové ježdění. Ve Spojeném království existuje velmi aktivní British Appaloosa Society (přičleněná k Appaloosa Horse Klub). Plemeno je bezděčnou připomínkou faktu, že bezohledná politika vybíjení indiánů kromě kulturních škod připravila lidstvo o mnoho zajímavých přírodních plemen koní i dalších domácích zvířat.

Popis a charakteristika:

Moderní appaloosa měří v kohoutku 147 - 150 cm, původní koně byli asi o 5 - 10 cm nižší. Obvod hrudníku je poněkud menší, pod 180 cm, obvod holeně asi 20 cm. Typickým znakem appaloosy je dobře viditelné bělmo kolem celé duhovky, skvrnitá kůže na chřípí a kolem genitálií, pestré zbarvení srsti a černo-bíle svisle pruhovaná kopyta, která jsou údajně mnohem pružnější než jednobarevná. Žíně hřívy a ohonu tvoří obyčejně prameny a jsou jemné a řídké. Jako u nejlepších honáckých koní je i tělo appaloosy kompaktní s dobře klenutými žebry. Délka krku je přiměřená tělu. Kohoutek je výrazný, šikmá plec podmiňuje dlouhý, lehký a pružný krok. Záď je mohutná, především u koní s přikříženou krví amerického honáckého koně. Appaloosa má pět základních typů zbarvení, někdy se jako zvláštní typ udává šesté zbarvení - dešťové kapky (raindrops

). ZBARVENÍ:

dešťové kapky (raindrops) - kůň bílý má po sobě tmavě skvrny protáhlého tvaru, připomínající slzy
jinovatka (frost) - má drobné bílé skvrnky po celém tmavém těle, ale skvrny nejsou pravidelné, nýbrž větvené.
deka (blanket) - je označení pro tmavé zbarvení, kdy kříž a záď jsou buď bílé nebo skvrnité
mramorový (marble) - má rozseté pestré skvrny po celém těle
sněhová vločka (snowflake) - je naopak tmavé zbarvení s bílými kulatými skvrnami po těle, nejhustěji na zádi
leopard (nesprávně tygr, správněji hermelín) - převážně bílý s tmavými vejčitými skvrnami po celém těle

Povaha:

Appaloosa je velmi učenlivý, ovladatelný a skromný kůň. Díky zděděné obratnosti v pohybu neschůdným terénem se velmi snadno učí všemu potřebnému pro ovládání dobytka, pro westernové ježdění, ale i pro skokové soutěže. Tito koně jsou velmi tvrdí, ale pracují s elánem a vůči člověku jsou poddajní a učenliví. Plemeno si uchovalo mnoho přírodních vlastností, například schopnost se skvěle se orientovat v krajině, vyhledávat vodu a také se vypořádat s přirozenými nepřáteli. Appaloosy jsou na pastvině zcela samostatné a nepotřebují valný dohled.

využití a sport:

Původní appaloosy sloužily hlavně k jízdě bez sedla a k nošení břemen. Indiáni většinou nepoužívali uzdu, jen ohlávku a spoléhali spíše na dokonalý výcvik koně. Jejich moderní potomci však pracují jako kovbojští koně, neboť zdědili skvělý cit pro práci s dobytkem. Třebaže jsou poměrně lehcí, dovedou na lase udržet i těžkého býka. Jsou výborní i pro rekreační ježdění a všechny druhy sportovních aktivit, pokud nejde vysloveně o dostihové záležitosti. Jejich vytrvalost a houževnatost se uplatňuje zejména v distančních jízdách. Zvláště oblíbeni jsou u orgánizátorů turistických vyjížděk, protože se v každém terénu pohybují velmi jistě a jsou zcela spolehliví. Je zajímavé, že appaloosy zdaleka nejsou tak lekavé jako jiní koně.

V kohoutku měří 134 až 142 cm, koně znovu křížení s Arabem až 145 cm. Formát je obdélníkový, hřbet dlouhý 137 až 150 cm, obvod hrudi měří měří kolem 172 cm a holení 18 cm.

Zbarvení

Zbarvení je vždy ryzé nebo izabelové, typická je velmi hustá, bohatá zvlněná hříva a ohon plavé nebo stříbrné barvy.

Popis

Hlava s velkýma očima a malými ušima sice není klasická, ale je velmi úhledná.
Nohy jsou zdravé, korektní, záď silná a kopyta vynikají kvalitou.
Chody jsou volné, krok dlouhý, v horském terénu velmi jistý.

Nejlepší hřebčíny označují svůj odchov výžehem ve tvaru protěže a s písmenem H uprostřed. Předkové haflinga zdědili vlastnosti horských tarpanů a uchovali si je jako předpoklad pro práci v horách. Chov na pastvinách upevňuje zdraví koně, takže mají vynikající srdce, plíce a skvělou kondici.

PŮVOD:
USA
HŮLKOVÁ VÝŠKA:
150 – 160 cm
ZBARVENÍ:
Všechny jednotlivé typy: ryzáci, plaváci, vraníci, hnědáci
CHARAKTER:
Má výborný sportovní temperament a je velmi rychlý
EXTERIÉR:
Souladně stavěný kůň. Většinou to bývá menší svalnatý kůň s nepříliš dlouhými předními končetinami, delšími zadními končetinami, pravidelnými kopyty a s ušlechtilou hlavou a výraznýma ušima. Má mohutné plecem pevná ramena a silnou záď.
MOŽNOST VYUŽITÍ:
klusácké dostihy, jezdectví, zápřah
CHODY:

Nejdůležitějším chodem je dostihový klus. Tento chod se vyznačuje dlouhou fází vznostu. Krok není příliš prostorný a cval působí poněkud těžkopádně.
ZAJÍMAVOSTI:
Má obrovský klusový potenciál a patří mezi nejrychlejší plemena na světě.

DOSTIHOVÝ KLUS,